Náměstí včera, dnes… a zítra?

Náměstí včera, dnes… a zítra?

Poslední zásadní opravou prošlo naše náměstí v roce 1991. Z šedého a smutného prostranství se stalo místo mnoha barev. Nablýskané výkladní skříně obchodů tehdy zákazníka neodolatelně vábily k nákupům. Nebyla nákupní zóna, neexistovala Hypernova, Kaufland ani Penny. Možná jsme tenkrát záviděli tyto prodejny některým vzdálenějším okolním městům. Podívám-li se ale zpátky dnešníma očima, měli jsme opravdu co závidět? Jestliže chci s našimi malými dětmi jít koupit hračku, zeptají se, zda půjdeme do městečka. Nemyslí  tím svitavské náměstí, ale obchody v nákupní zóně. Zdá se, že to co bylo před deseti lety přínosem, je dnes jedním z důvodů, proč je náměstí prázdné a bez duše. Prosklené výlohy se svým leskem zmizely a někteří prodejci své zboží vystavují v chátrajícím podloubí. Restaurace se přesunuly do okrajových částí města. Přišlo a odešlo mnoho drobných podnikatelů a živnostníků.

Obraz vylidněného svitavského náměstí bije do očí, zejména pokud ho srovnáme s městy, kde se podařilo lépe regulovat výstavby supermarketů, kterým drobné prodejny nemohou konkurovat. Menší města jako je Litomyšl nebo Polička tento problém nemají. Z části je to i proto, že se nemovitosti na tamních náměstích vracely původním vlastníkům, kdežto ve Svitavách se prodávaly. Jestliže bude možnost nemovitosti odkoupit zpět,mělo by město této šance využít.

Všichni máme pocit, že naše náměstí je už od podvečerních hodin prázdné, smutné a nepěkné. Myslím, že to není tak úplně pravda. Když se nám postupně podaří tento prostor oživit květinami, zelení či fontánkami, vrátí se na náměstí nejen jeho bývalí návštěvníci, ale s nimi i život. Odtud se pak může šířit dál do blízkých i vzdálenějších koutů města. Ráda bych ho viděla znovu tryskat z opraveného vodotrysku na plácku před kostelem Navštívení Panny Marie, proplouvat opraveným korytem řeky Svitavy, ale i v odraze vyčištěné hladiny rybníku Rosnička. Věřím, že s dostatkem úsilí, odhodlání a vůle je to jen otázkou času.

Libuše Vévodová